Před 75 lety dne 5.5. 1945 za dosti bizarních okolností vypuklo Pražské povstání. Jak se již stalo tradicí, studentům se v učebnicích předkládá poněkud odlišná verze událostí a motivů zúčastněných stran a osob.
V letech 1986-1987 v divadelních kruzích koloval samizdatový text (množený na psacích strojích) uprchlého vysokého důstojníka StB Josefa Frolíka. Tehdy se tento samizdat jmenoval „Kořeny zla“, později vyšel knižně podobný text pod názvem „Špión vypovídá“. Popisoval praktiky StB v 50. letech, způsoby mučení při výsleších na StB a množství dalších zajímavostí. Generál Frolík ještě za totalitního režimu v r. 1969 defektoval a uprchl do USA.
Jedno z nejzajímavějších odhalení v pamětech důstojníka StB Frolíka byl popis okolností spojených s Pražským povstáním. Josef Frolík uvedl, že po válce dostala StB za úkol vyšetřit, kdo vlastně a proč vyvolal Pražské povstání. Zadání úkolu přišlo z nejvyšších míst, protože NKVD (předchůdkyně KGB) věděla, že sovětské velení, ani tzv. „Košická vláda“ – dočasná československá vláda složená z komunistických elementů a ani Benešova „Londýnská vláda“ neplánovaly a nepřipravovaly žádné povstání v Praze. Z vojensko-politického hlediska je jakékoliv povstání několik minut nebo hodin před zcela zřejmým koncem války naprostý nesmysl a neopodstatněný hazard.
Josef Frolík uvádí, že úkolu bylo věnováno velké úsilí, byly v této věci vyslechnuty desítky tisíc svědků i přímých účastníků a celé vyšetřování dospělo k překvapujícímu závěru:
Pražské povstání fakticky zahájil český konfident GeStaPa, který měl obavu ze svého brzkého prozrazení.
V průběhu těsně předcházejících dnů díky poslechu rozhlasu již všichni Pražané včetně okupantů věděli, že válka je u konce. Německé jednotky na západní frontě již ani nebojovaly a bez odporu se vzdávaly amerických a britským vojskům. Jedinou starostí německé armády na východní frontě bylo jak potichu a hlavně rychle zmizet. Kromě rozprášených dezorientovaných malých skupinek německých vojáků v podstatě již nikde boje neprobíhaly. Ministr pro vyzbrojování a válečnou výrobu Albert Speer již před dobytím Slezska oficiálně upozornil, že v případě ztráty Slezska nebude možné, aby Německo pokračovalo ve válce. Kromě ojedinělých fanatiků tak v podstatě celé fašistické vedení chápalo, že je po všem.
Za dané situace, kdy z poslechu spojeneckého rozhlasu každý Pražan věděl, že Hitler je po smrti, že se blíží spojenecká vojska ze všech stran a je pouze otázkou hodin nebo málo dnů kdy válka oficiálně skončí, čeští vlastizrádci, konfidenti a agenti GeStaPa došli k poznání, že provaz je nemine. Konfidenti (udavači) GeStaPa byli obeznámeni s dokumentační praxí na GeStaPu – věděli, že na každém formuláři s udáním je v dolním rohu formuláře uvedeno jméno udavače. Pro konfidenty GeStaPa se tyto formuláře staly otázkou přežití nebo brzkého oběšení.
Vyšetřování StB po válce dospělo až ke konkrétnímu udavači – konfidentovi GeStaPa, o kterém svědci potvrdili, že v hospodě vyprovokoval místní opilce k tomu, aby s ním šli k nedaleké služebně GeStaPa, kde byly v archívu uloženy protokoly s konfidentovým jménem v dolním rohu formulářů a aby neozbrojeni zaútočili na tuto služebnu. Konfident se předem připravil a jako jediný se vybavil několika zápalnými láhvemi. Akce konfidenta vedoucího skupinku opilců se zdařila a služebna GeStaPa včetně archívu zcela vyhořela.
Zpráva o tom, že „dav vlastenců“ vypálil služebnu GeStaPa se následně šířila ústním podáním po celé Praze a důsledkem byl vznik zcela neorganizovaných spontánních skupinek občanů vyzbrojených nejrůznějšími pistolemi, loveckými puškami, trofejními zbraněmi atp. V podstatě vše probíhalo chaoticky. Spousta Čechů toužila po tom, stát se alespoň v posledních minutách války hrdiny a „odbojáři“. O naprostém chaosu svědčí i známý příběh vlastizrádců pocházejících ze sovětských republik, kteří se nechali naverbovat do německé armády a SS, tzv. vlasovců (podle generála Vlasova, který také zradil vlast).
Výsledek vyšetřování StB se pochopitelně nehodil do scénářů vhodných pro učebnice ve školách. Totalitní vedení proto rozhodlo, že je nutno dějiny upravit a za začátek Pražského povstání bude považován výrok pronesený lámanou němčinou a češtinou v rozhlase ráno 5.5. 1945. Výrok zněl: „Je právě sechs hodin“.
Kromě totalitní moci se k této verzi oficiálního začátku povstání přiklonili i naši demokratičtí historici a encyklopedisté. Pro zachování národní hrdosti je nepochybně důležité přidržet se této oficiálně uznávané verze.
Vyšetřování StB kromě hořké pravdy o agilním konfidentovi přineslo i užitečná poznání. Například se zjistilo, že v republice žije několik tisíc tzv. duplicitních osob. Duplicitní osoby byly osoby, které měly doklady a odcizenou totožnost jiné osoby, kterou obvykle zavraždily. Právě Pražské povstání bylo ideálním prostředím pro nejrůznější vlastizrádce a konfidenty, kteří někde v průjezdu zavraždili pocestného z jiného okresu, oběť okradli o doklady a celou éru komunistického režimu přežili např. jako uvědomělí komunisté a důstojníci nově vzniklé StB.
Připomeňme si tyto slavné události československých dějin, které tehdy charakterizovaly rozkvetlé šeříky.
