Vyhlídky ropných těžařů a vertikálního řetězce

Společnosti, které pro velké producenty ropy provozují vrtné soupravy na moři, čelí druhé vlně bankrotů za poslední čtyři roky a to v situaci zotavení cen po historickém poklesu cen energií. Díky tomu budou přeživší firmy zatížené ještě větším dluhovým poměrem a stanou se tak ještě zranitelnějšími při následujícím příchodu technologického šoku.

Těžba ropy z mořského dna je velmi nákladná, proto v období nízkých cen ropy se nové projekty těžby na moři „odkládají k ledu“. Kolaps těžby na moři bude mít široký dopad.

Právě služby na moři si vedou v sektoru ropných služeb nejhůře. Akcie 10 největších veřejně obchodovaných vrtných firem od začátku roku klesly o 77 %. Čtyři ze sedmi největších těžařů na moři (Diamond Offshore Drilling, Noble, Seadrill a Valaris) žádají o ochranu před věřiteli anebo zahájili jednání o restrukturalizaci dluhů, což by mohlo vést k bankrotu. Další dva těžaři (Pacific Drilling a Shelf Drilling) jednají s věřiteli. Míra využití částečně ponorných plošin a vrtných plavidel letos klesla pod 60 %.

Pokulhává i celé odvětví. Průzkumné vrty klesly nejprve kvůli vysokým nákladům a přílivu levnější americké břidlice. Potom velké ropné společnosti opět projevily zájem o těžbu v hlubokých vodách díky objevům u pobřeží Jižní Ameriky a Afriky.  Tento rok začali těžaři s předvídaným oživením a cenami ropy na 60 USD za barel. Optimismus se však vypařil, když zasáhla pandemie a ropná cenová válka.

Tento měsíc se očekává, že počet využívaných plovoucích souprav dosáhne nejnižší úrovně od roku 1986. Ropné společnosti ruší nebo odkládají své smlouvy, uvedli vedoucí pracovníci a analytici.

Předchozí pokles pomohli zmírnit ropní producenti. Mezi lety 2014 a 2016, kdy ropa klesla na 26 USD za barel ze 115 USD, rozšířily ropné společnosti těžbu a pokračovaly v průzkumu u pobřeží Brazílie, Mozambiku a Středozemního moře. To umožnilo těžařům udržet si práci, i když za nižší nájemné.

Ale ropné společnosti teď snižují své vlastní výdaje o 30 % až 50%, aby udržely hotovost a výplaty dividend. Žádná záchranná síť tedy neexistuje. Vítězi budou ty společnosti, kterým se podaří refinancovat dluhy a které přežijí příští dva roky, uvedli zástupci průmyslu.

Společnosti poskytující služby na moři možná budou muset zlikvidovat až 200 z asi 800 stávajících plovoucích zařízení, aby se znovu dostaly na ziskové sazby za pronájem, řekl David Carter Shinn, vedoucí analýzy u Bassoe Offshore.

Je jen malá naděje na oživení v příštích několika letech. Mnoho producentů ropy odstoupuje od projektů, které vyžadují cenu 60 USD za barel, což naznačuje, že s těmito cenami v dohledné době nepočítají. Aby ušetřily peníze, ukončily firmy jako Chevron, Exxon Mobil, Petronas a Royal Dutch Shell vrtné smlouvy. Náhlé zastavení explorace je pro vrtné firmy ničivé. Odepisují miliardy dolarů z hodnoty svých flotil.

„Už toho moc nezbývá, kde by se daly ušetřit náklady, zejména v hlubokých vodách. Budou muset být kreativní, aby přežily,“ uvedl na adresu vrtných firem William Turner, viceprezident společnosti Welligence Energy Analytics.

Závěr: Připravovaný příchod technologického šoku definitivně pohřbí nejenom naděje společností vrtajících mořské dno, ale také trhačů zemské kůry (frackerů). Přežijí ropné firmy s nejnižšími náklady na těžbu: Irácké, saúdsko-arabské, íránské a ruské. Ostatní přejdou do zombie režimu nebo rovnou zbankrotují. A dodavatelé z vertikálního řetězce spolu s nimi.